Jak (ne)utíkat ze života

21. září 2015 v 21:34 | Kohaku
Ze života prchám pryč,
dýchám a na zádech cítím svého pána bič,
řeže mě do zad a zanechává po sobě hluboké jizvy,
prchám pryč od té výzvy,
utíkám co nejdál kde už neslyším tvůj hlas,
tvůj hlas co volal nás,
mne a duši mou s košilí krvavou,
s košilkou kmentovou co na svadbě své jsem v ní byl,
s košilkou lněnou za níž jsem jí vyměnil,
v té lněné dneska umřu,
a narodím se zas, až uslyším tvůj jemný hlas,
hlas co volá mé jméno,
a tak utíkám pryč z otroctví ven,
tak utíkám pryč haló tady jsem,
ležím tu sám v mechu a kapradí mne přikrývá,
ležím tu sám a strachu mi přibývá,
ležím a tu a vzpomínám jak měl sem tě rád,
s nožem v zádech vzpomínám jak jsem se s tebou miloval,
teď na zádech mám šrám z toho jak jsem utíkal,
jak jsem chtěl zpět za tebou,
vzít zas na sebe košilku kmentovou,
opět tě u oltáře držet za ruce tak jemné,
opět tě líbat na rty měkké,
opět zas a znovu,
já za tebou utíkat budu,
i až budu studený,
chudokrevný,
i tak si na tě vzpomenu,
a vystoupím z pod kamenu jenž na sobě nese moje jméno,
i pak budu s tebou,
já tvým přízrakem a ty mou ženou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 21. září 2015 v 21:39 | Reagovat

Básnička je moc krásná :) ale ta gramatika... košilý, byč... mno :D

2 Arien Arien | Web | 22. září 2015 v 10:13 | Reagovat

Je to opravdu kouzelná básnička, mě se opravdu moc líbí.:D

3 kohakuno-sama kohakuno-sama | 23. září 2015 v 22:22 | Reagovat

za gramatiku se opravdu omlouvám... básnička byla psaná na rychlo takže jsem psal opravdu ledabyle... a nekontroloval si to po sobě.... ale jinak vám všem moc děkuji :) jsem jako vždy velmi poctěn ohlasem na svém blogu a jsem rád že jej lidé navštěvují :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama