Červenec 2015

Strašidla

31. července 2015 v 15:28 | Kohaku
Bojím se usnout,
v noci mohly by mě kousnout,
mohly by mi ublížit,
nesnažte se přiblížit,
jak už jsem řekl bojím se tmy,
strůjci svých běsů to jsme sakra my,
strašidla pod postelí nežijí jsou jen v naší hlavě,
nezapomenout že jsme jejich pány to hlavně,
občas se jim oddat a pak zase zdrhnout,
občas se jim nabýzet a pak se trhnout,
chce to se snažit ovládat svůj strach,
ne každý pokus musel by být krach,
ne každý pokus musí býti omyl,
ne vše musí špatně dopadnout,
ne všichni na dno upadnou,
ne všichni se z něj zvednou,
a půjdou dál tou cestou,
tou průrvou zdánlivě bezednou,
a ten kdo se zvedne,
ten komu tvář jen trochu zbledne,
ten zaslouží si respekt,
ten zaslouží si řád,
neboť on svět a svět jeho má rád....

Jít s davem

24. července 2015 v 18:09 | Kohaku
jít s davem jak tupá ovce,
radši budu necita co skrývá emoce,
nebo je dávám až moc najevo ?
Sám nevím jak to všechno bylo,
jestli jsem se změnil já nebbo všichni kolem mne,
hlasi tě vykřikuji své ne,
já nebudu patřit do tohoto kmene,
nebudu patřit mezi ovce tupé co se stádem jdou,
radči budu jak vlk lovit kořist svou,
jak vlk v rouše beránčím co krev již zbarvila,
jak kobyla co otěží se zbavila,
já jak Jáson a má cesta Médea,
cestou za zlatým rounem půjdem dva,
já a můj anděl strážný,
přijmem všechny odvážný,
ty co se rádi liší,
ty v kožíšku z myší,
ty s duhovou hřívou,
ty co jdou s námi a radostí řvou,
ty jenž společnost vyvrhla,
jako mne vraha,
vraha vší debility,
mesiáše intimity

Žít, snít, umřít...

7. července 2015 v 17:36 | Kohaku
Žít v realitě,
snít o svém světě,
umírat pro něj,
dýchat z plných plic,
co je špatně na tom že chceme víc,
chtíč je přece lidský,
stejně tak vášeň,
rudá jak višeň,
sladká jak med,
láká tě tady a teď.
Sním o světě kde budu létat,
sním o tom že budu moci v klidu řvát,
do oblak se podívat,
roztáhnout křídla,
kreslím do písku jak na zem křída,
píši že chci volný být,
spokojeně žít,
krásně snít,
se ctí umřít....

Nikdy a Navždy

3. července 2015 v 22:02 | Kohaku
Nikdy a přitom navždy spolu,
vrháme se střemhlav dolu,
nikdy a přitom naždy svoji,
nic už nás dva nerozpojí,
nikdy a navždy jen my dva,
s hrdostí jelenů a silou lva,
jen ty a já,
anděl a jeho duše spřízněná,
nikdy a navždy se budem míjet,
nikdy a navždy spolu ruku v ruce,
nikdy a navždy vykročíme prudce,
nikdy a navždy stále spolu,
jen ty a tvůj anděl vrháme se dolu,
dolu bez křídel, která by nás vznesla,
dolů bez hlasu, bez záchraného hesla,
dolů spolu však už to známe,
důvěru v sebe máme,
dolů spolu nikdy a navždy do očí si hledíme,
zas nahoru vyletíme,
zas nahoru nás má křídla vznesou,
zas nahoru nás dva nesou,
křídla nikdy a navždy letí,
dvě duše ve věčném obětí