Z deníku hraničáře

18. března 2015 v 20:13 | Hraničář

Den 1.
Ve vesnici pro nikoho neznamenám nic. Nikdo mně nechce nic naučit, sdělit mi nové informace, nebo se mnou trávit čas. Pouze pár výjimek se zde najde. Jednou je moje matka. Nikdy mi sice neřekla, kdo byl můj otec, nebo jak vznešeným elfem byl, ale snaží se mně naučit co možná nejvíce. Další je můj psí společník Fill. Velký a silný pes, který se mnou podniká výpravy po lesích v okolí vesnice, kde jsem jednou objevil místo na němž trávila čas ona. Mladá dívka, která znala samotu stejně jako já, proto mnou neopovrhovala. Moc času jsme proseděly na skrytém místě v lese u řeky a mluvily spolu, až jednou nepřišla. Nepřišla ani druhý den, ani dvanáctý. Každé odpoledne jsem chodil na naše místo a v myšlenkách si opakoval tu chvíli, kdy mi bylo dovoleno dát jí polibek na tvář, který zasyčel a nepřirozeně mi zahřál rty, proč tomu tak bylo mi neprozradila. Je to tajemství. A tím to také zůstane, protože se právě s karavanou vzdaluju od vesnice. Matka mi dala několik zlaťáků, starý luk a pár věcí abych se ve světě neztratil. Ted musím koukat dopředu a kráčet po nové cestě, na které mně čeká nový život. Doufám.
Den 2.
....
Den 3.
Byl jsem požádán do malé skupiny, která si řekla, že najde ztracenou dceru jednoho z cestujících v karavaně. Ta se někam zběhla a nikdo neví kam. V záchranné skupině jsem z mladým elfským kouzelníkem, který se vydal do světa poznávat nová kouzla a jeho lidskou společnicí alchymistkou, kterou moc v lásce nemám. Je to člověk a jiným rasám chovám docela odpor. Nikdy jsem sem se s nimi nesetkal a proč bych mněl jiné rasi uznávat když mně neuznává ani moje rasa? Jediným důvodem proč jsem přijal jejich nabídku bylo to, že mně elfský kouzelník Skval požádal o pomoc. Prý vypadám, jako že se vyznám ve zdejších lesích a umím číst ve stopách. Má pravdu. V tom jsem dobrý.
Den 4.
Život dobrodruha je zábavný, ale i nebezpečný. Poprvé jsem čelil protivníkovy, který nebyl zvíře. Alchimistce jsem asi křivdil, protože mi zachránila život. Při pronásledování jednoho z únosců dívky, pro kterou jsme se vydaly jsem si nevšiml toho že cesta konči a místo ní se pod mýma nohama objevila díra. Z útesu bych spadl dolů, kde by mně čekala jistá smrt. Balancoval jsem na kraji útesu. V poslední chvíli mojí ruku chytla Sirí a zachránila mě. Nechápel jsem proč a teď ani nevím jak jí mam splatit dluh za můj život, doufám, že na to zapomene.
Den 5.
Je večer. Já jsem živý díky Sirí. Dívku jsme společně zachránily a dovedli zpátky ke karavaně a Skval ve mně vidí jako potřebného člena, který by se k němu měl přidat. Proč ne? Jmenuji se Kůs a jsem hraničář, kterému začíná nový život. Život dobrodruha. …Sirí ale stejně moc nemusím, protože je člověk…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama