Prosinec 2014

Zavři očka

25. prosince 2014 v 21:12 | Kohakuno
Zavři očka a čekej,
až dopadne na víčka vločka neplakej,
neplač radši se usmívej,
neplač a neboj se to nic není,
neboj se tím se nic nemění,
to jen ledy tajoua praskají,
ten led mezi náma,
já jsem král buď má dáma,
buď mou královnou a já budu králem tvým,
chci ti k nohám složit rým,
napsat verš a mnoho dalších,
utřít slzu jenž ti ulpí na očích,
vykouzlit úsměv na tváři tvé,
prosím zahřej tak srdce mé,
řekni že mne vidíš...
řekni že mne slyšíš...
miluj mne jak já tebe,
to přeji si víc než modré z nebe,
miluj mne a já neřeknu ti nikdy "NE",
tak zavři oči své,
já chci hýčkat srdce tvé...

imaginární přítel

20. prosince 2014 v 20:55 | Kohaku
jsem sám a moc se mi to nelíbí,
jsem sám není kdo to se mnou přetrpí,
mám nápad vymyslím si kamaráda.
Vymyslím si kamaráda,
kterého by měla každá holka ráda,
takový ze kterého každý padá na záda,
veliký a šílený,
oči zelený vlasy černé,
jak medvěd mohutný kdykoliv se z židle zvedne,
křídla až na zem dopadají,
boty těžké s kalhoty splývají,
když jde přes park stromy zpívají,
zpívají píseň o šeru,
zpívají že vedle mne vidí příšeru,
bohužel vy jí nevidíte,
vy ty stromy neslyšíte,
a tak nevíte že kolem vás chodí kluk vysoký bledý,
do šera zahalený ,
a že jen on a já pravdu víme o tom co vy nevidíte

co bych řekl/a ale nemůžu

11. prosince 2014 v 13:35 | Kohakuno-Sama
co bych řěkl...
no moc toho není....
i když...
pořád mně štvou ty změny,
svině ve vládě chechtaj se jak hyeny,
smějou se nám jak sme tupí,
smějou se nám mrchožroutský supy,
proti proudu popluju ať to stojí co to stojí,
proti proudu popluju já zachovám si duši svojí,
svojí důstojnost a čest,
narazím do jejich slabin jak Rockyho pěst,
narazím tak kde je to nejvíc bolí,
padne rána tvrdá jako olšovou holý,
nenechám už na svůj národ srát,
já chci si za svým právem stát,
nenechám je pořád dokola nám brát,
sakra jsou snad vláda měly by i dát,
jak reprezentujou náš národ to hanba je,
nebojte příde defenestrace dřív než se pan prezident naděje.....